Tuzo něco o původu
Bojovnice Tuzo.
Pro svoji hmotnost u kohouta 1,4 – 1,7kg a u slepice 1,0 – 1,3kg v prvním roce stáří,patří do skupiny takzvaných malých bojovnic.Správný název této skupiny je malé japonské bojovnice.To ale platí pouze pro Japonsko. U nás a jinde v Evropě takováto skupina není K nám se dostal pouze přívlastek malá japonská bojovnice například u Ko-Šámo,Yamato a dříve také u Čibi. Proč o tom,ale píši ?Jedná se totiž o jeden z důvodu proč v případě Tuzo byla a zatím stále je chybně uvedena země původu Japonsko. Což ale samotní Japonci popírají.
Přesné informace o vzniku tohoto plemene jsou,ale spíše záhadou ze spoustou nejasností.Podle knihy Kohoutí zápasy ve světě,napsané v roce 1928 panem Carlosem Finstrebuschem,byl v Japonsku chov bojovných plemen slepic výhradou pouze japonské šlechty.Která vedla poměrně přesné záznamy o svých zvířatech a tak je docela divné ,že pod tímto názvem Tuzo není v Japonsku znám jediný chov,ani jiná zmínka o těchto slepicích.Pan Yoshihisa Kubota,vrchní president pro chov drůbeže v Japonsku.Říká,že toto plemeno v Japonské republice nebylo nikdy chováno a to ani v minulosti ani v současnosti.Jediná zmínka o plemeni s podobným názvem sahá až do roku
Zpět ale k Tuzo. První vejce těchto bojovnic z USA na evropský kontinent přivezl pan Wullften Palthe z Holandska. A takto je popisuje - plemeno velmi zvláštního tvaru těla,svoji stavbou připomínající draka na starých japonských obrazech,jehož podobu ještě umocňuje perlové oko , trojřadý hřeben s načernalým nádechem ,červený až načernalý obličej a černá barva opeření.Hmotnost kohouta je 1,8kg a u slepice 1,5kg.Také nohy jsou černé.Stará literatura uvádí,že i jazyk a ústní dutina jsou černé.V mém chovu se ale tato informace nepotvrdila u žádného jedince dodává pan Wullften . Ať je původ Tuzo jakkoliv obestřen rouškou tajemství,jeho chov v Evropě rychle zdomácněl.Snad pro toto rychlé rozšíření a časté další dovozy jsou jednotlivá zvířata dosti rozdílná,hlavně ve své velikosti.Protože někteří chovatelé mají snahu šlechtit spíše do podoby Shamo a jiní do podoby Asilek. Tolik pan Wullften.
Teprve až článek o tomto plemeni z roku 1986 od p.Johna van Impe z Belgie a hlavně přidaný obrázek německého malíře a chovatele Tuzo p.Willi Kammerlinga zadal důvod k ujednocení dalšího již společného směru šlechtění.A tak i když země původu není zcela známá,vzniklo velice zajímavé bojovné plemeno slepic.
Jejich vzpřímený trup,vyšší postoj,vypjatá prsa,obloukovitě prohnutý krk s předsazeně nasazenou hlavou a svěšeným lehce zahnutým ocasem,z nich dělá velice elegantní plemeno,které nemůže nechat bez povšimnutí žádného milovníka drůbeže.
Tuzo se chová v několika barevných rázech. Nejrozšířenější jsou černé s výrazným zeleným leskem,které také nejvíce připomínají již zmíněného draka či ještěra. Dále podle stupně rozšíření,jsou to bílé,černobílé,modré a v současné době jsou ve stádiu šlechtění také pšeničné.U nás v České republice zatím máme pouze černé a modré.
Některá zahraniční literatura uvádí,že bojovnice Tuzo je hned po různých Asilkách nebojovnějším plemenem.Tuto informaci,ale ze svých zkušeností v mém chovu ani v chovu mého kamaráda př.M.Procházky rozhodně nemohu potvrdit,ale spíš naopak.Jejich bojechtivost je stejná jako u jiných bojovných plemen,možná dokonce i menší.Ke svému chovateli se chovají také velice přátelsky a není nijak složité si je ochočit podobně jako Ko-Šámo. Slepice Tuzo jsou také velice dobré až tvrdošíjné kvočny,které jsou schopny vysedět i několik násad.Stačí jím jenom tří,čtyři dni neposbírat vejce a ihned některá na ně nasedne.Dokonce i pokud se vejce pravidelně sbírají tak snesou sérii 20 až 30 vajec a ihned mají snahu sedět.Také o vylíhnutá kuřata se starají až s neuvěřitelnou péčí a nebojí se postavit na obranu svých kuřátek ani dospělému krocanovi.Mě osobně se tento jejích mateřský pud vůbec nezamlouvá,ale pro některé chovatele by to mohla být zajímavá a žádaná vlastnost.
Plemenný standard pro bojovnice Tuzo nebudu popisovat,protože ho máme velice přesně uvedený v našem vzorníku plemen drůbeže.Zmíním se pouze o zbarvení kůže a běháků,která v tomto našem novém vzorníku není zcela přesně uvedena a je potřeba si ji opravit na světlou nebo žlutou u kůže a masové nebo žluté u běháků.
Ve většině Evropských státech chovatelé upřednostňují barvu kůže světlou a běháky masové.Podle jejich názoru zvířata se žlutými běháky a kůží mají kratší nohy,méně vzpřímený postoj a poněkud hrubší hlavu.Tento poznatek mohu potvrdit také ze svého chovu.Dělá to na mě dojem,že se jedná o pozůstatek zvířat,která byla dříve šlechtěna do podoby Asilek.
I když bojovnice Tuzo mají jen krátké , tvrdé a poměrně řídké opeření bez prachového peří jsou velice odolné a pokud mají zateplený kurník tak aby v něm neklesala teplota pod bod mrazu .Potom bez jakýchkoliv potíží zvládají i větší mrazy a pohybují se venku.Slepičky bojovnic Tuzo jsou také docela dobré nosnice a jestliže je nenecháme sedět na vejcích jejich roční snáška se pohybuje v rozmezí 120 – 140 kusů smetanově zbarvených vajec o váze těsně pod hranicí 40g.Jako u všech plemen bojovnic ,tak i v případě Tuzo je ale jejich hlavní devizou již zmíněná elegantní postava a vynikající rychlost růstu s výbornou zmasilostí a poměru množství kvalitní jemné svaloviny vůči kostem.V tomto případě plemeno Tuzo předčí většinu středně těžkých a těžkých plemen a také velká plemena bojovnic.Pokud k tomu všemu ještě přidáme jejich klidnou , přítulnou povahu a zachovaný mateřský pud ,můžeme říci,že toto plemeno je vhodné jak pro zkušené chovatele tak pro začátečníky. Slepičky Tuzo je také možné doporučit chovatelům okrasných bažantů a jiných druhů okrasné drůbeže,kde se neosvědčuje umělé líhnutí.
Náhledy fotografií ze složky Tuzo
