Chovatelské stránky Aloise Sedláka člena ČSCH ZO Budišov u Tř

Norimberská bagdeta.

„Tento holub náleží k nejpodivnějším tvarům holubím, podobáť se svým zakřiveným zobákem více zuřivému dravci, nežli klidnému zrnojedu, a přítel zvířat, jenž má zálibu v groteskních tvarech, nemůže lepších holubů k tomu zvoliti“. Těmito slovy přibližuje tohoto pozoruhodného holuba našim chovatelům jeden z nejstarších autorů naší holubářské literatury B. Bauše již kolem roku 1900.

Norimberská bagdeta nesporně patří ke klenotům holubí říše. Její vysoce atraktivní, jedinečný a s ničím nezaměnitelný zjev dnes oslovuje příznivce holubí krásy po celém světě, takže patří k celosvětově rozšířeným druhům (v anglofonních zemích je známá pod jménem Scandaroon). Bagdety, jak je známo, pocházejí původně z Orientu. Zatímco část těchto „holubů z Bagdadu“ byla v Evropě šlechtěna podle chovatelského vkusu do podoby přímozobého holuba, z čehož se vyvinula francouzská bagdeta, v jižním Německu byli šlechtěni do podoby markantně křivozobé bagdety (pod tímto jménem ji u nás uvádí ještě B. Bauše). Podle místa, kde byla takto zušlechtěna – v Norimberku a jeho okolí - dostala tato bagdeta název bagdeta norimberská. Její jedinečnost je založena na extrémně dlouhém, silném, ohnutém zobáku, nazývaném také „roh“, který s hlavou a krkem tvoří esovitě prohnutou linii a přispívá tak k celkově hrdému vzezření tohoto holuba. Jsou-li některá plemena, která na první pohled působí dojmem šlechty holubího světa, pak mezi ně jednoznačně patří právě norimberská bagdeta.

 Norimberská bagdeta patří ke starším, tradičním plemenům, rozhodně byla známa už ve druhé polovině 19. století. Speciální klub jejich chovatelů byl v Německu založen již v roce 1895 (!). V oblibě i rozšíření střídala podle módních vln období rozkvětu i období útlumu. Zdá se, že v posledních několika desetiletích, která opět akcentují především sportovní cíle holubářství, zažívá boom. Překrásnou početnou expozici norimberských bagdet jsme mohli obdivovat na celoněmecké výstavě v Norimberku v 90. letech. Přiznám se, že i když mě jinak bagdety příliš neoslovují, bylo shlédnutí právě této expozice pro mě jedním z největších holubářských zážitků vůbec.

 Jediným plemenem, které se norimberské bagdetě alespoň poněkud blíží, je francká bagdeta, která vznikla křížením právě norimberských bagdet s franckými barevnými holuby, za samostatné plemeno byla uznána počátkem 50. let a představuje dnes jakousi její chovatelsky jednodušší variantu.

Jak má tedy dnešní norimberská bagdeta vypadat? Je to silný, vysoko postavený holub s vodorovným držením těla a silným zobákem. Hlava je dlouhá a úzká, zaoblená, bez hran, v týlu dobře zaoblená a do krku plynule přecházející. Zobák a hlava tvoří s týlem pravidelnou, srpovitě formovanou linii bez jakéhokoliv přerušení, její nejvyšší bod leží nad očima. Oči jsou velké, smělého výrazu, u sedlatých, plášťových a bílých tmavé, u ostatních rázů červené, až oranžové. Obočnice jsou poměrně široké, živě červené. Zobák je dlouhý, silný, dobře uzavřený, v linii hlavy nasazený, tupý. Horní zobák nesmí přerůstat dolní. U sedlatých, plášťových, bílých, červených a žlutých je masové barvy, u jednobarevných černých a modrých rohové barvy. U jednobarevných černých a modrých se připouští potemnělý zobák, u sedlatých a plášťových v těchto barvách se připouští potemnělý dolní zobák. Ozobí je ve tvaru srdce, s popraškem. Krk je dlouhý, štíhlý, elegantní, s dobře zaobleným hrdlem. Hruď je široká, zaoblená, také záda jsou široká, vodorovně nesená. Křídla jsou středně dlouhá, vpředu široká, záda dobře kryjící, letky krátké. Ocas je poměrně krátký, dobře složený, vodorovně nesený, jen málo letky přečnívající. Nohy jsou dlouhé, silné, rovné, nezapeřené. Opeření je pevně přilehlé.

Norimberské bagdety se vyskytují ve třech kresebných rázech – jednobarevné, sedlaté a plášťové (v němčině gedeckt – o použitém českému názvu jistě lze diskutovat, vystihuje však tuto velmi speciální kresbu, která je u většiny plemen sedlaté kresby považována jen za chybnou (překreslenou) kresbu sedla podle mého názoru nepochybně lépe, než nešťastně použitý název „štítník“ v našem posledním platném vzorníku z roku 1993, který nevystihuje vizuální dojem z této kresby a je i v rozporu s definicí štítníka tamtéž, s. 63 – pozn. autora). Jednobarevné jsou v následujících barvách - bílé, černé, dun, červené, žluté, modré černopruhé a kapraté a stříbřité pruhové a kapraté. Sedlaté jsou černé, dun, červené, žluté, modré, stříbřité a modré a stříbřité kapraté. Obdobně plášťové jsou černé, dun, červené, žluté, modré černopruhé a kapraté a stříbřité pruhové a kapraté. U sedlaté kresby je bílá hlava, přední strana krku, křídla s výjimkou sedla, záda, břicho a nohy, barevná je zadní strana krku, hruď, sedlo a ocas. Pod očima až k zobáku jsou barevné skvrny, tzv. „vousky“, nebo také „líčka“. U plášťové kresby je štít křídel barevný, bílých je 10 - 14 letek, ramínko a úzký pruh na dolní straně štítu, jinak je kresba obdobná, jako u sedlatých. Všechny barvy jsou syté. Norimberská bagdeta je především holubem tvaru, takže drobné nedostatky barvy a kresby ještě nevylučují holuba při posuzování v Německu z ocenění sg. Barevný podocasník je přáním.

Za velkou chybu se u norimberské bagdety považuje porušená linie zobáku a čela, široká, plochá, nebo kulatá hlava, ostrý, krátký, příliš ohnutý, nebo slabší zobák, kratší krk, kratší nohy, slabší tělo, spadající držení těla, bledé obočnice a nedostatky barvy a kresby.

Pořadí důležitosti jednotlivých znaků při posuzování je u norimberské bagdety následující – celkový dojem – tvar hlavy a zobáku – velikost a držení těla – délka krku a nohou – barva a kresba. Kroužkuje se kroužkem č. 9.

Protože ani v holubářství není nic zadarmo, má i chov této vysoké atraktivní bagdety dnes řadu chovatelských úskalí, kterých si chovatelé, ale i posuzovatelé musí být vědomi. Problémem dosud zůstává barva podocasníku, který je požadován barevný, ale často ještě bývá bílý. Chovatelským problémem zůstává i nepěkný stříškovitý ocas, který se tvrdošíjně v jejich chovu udržuje. Stejně tak je problémem i barevná tzv. „týlní skvrna“, častý, téměř obvyklý nedostatek sedlaté či plášťové kresby. Tato bývá posuzována tak, že pokud se nachází nad myšlenou vodorovnou linií, procházející očima, je hodnocena jako chyba, jestliže pod ní, tak se připouští. Musíme si přitom opět uvědomit, že norimberská bagdeta je především holub tvaru, u něhož kresba a barva jsou v pořadí důležitosti na posledním místě.

Na tomto místě je nutno zmínit ještě jeden vážný problém. Jak můžeme zjistit ze starší německé i české literatury, v minulosti dosahovali chovatelé norimberské bagdety optimálního tvaru jejího zobáku tím způsobem, že mláďatům ve stáří 3 – 5 dnů, kdy je zobák ještě měkký, ho prsty jemně masírovali, aby tak přispěli k jeho dokonalému ohnutí. V dnešní době, kdy ve společnosti obecně výrazně převážil názor ochrany zvířat před umělými zásahy člověka, a kdy i umělé nafukování volatých holubů je chápáno jako týrání zvířat, by se podobné počínání nesetkalo s porozuměním. Proto už počátkem 80. let bylo rozhodnuto, že křivost zobáku norimberské bagdety je již natolik geneticky zafixována, že je možno odchovat vysoce kvalitní kusy i bez těchto zásahů a mladá generace chovatelů tyto metody již nepraktikuje.

Naopak po stránce způsobu chovu nepřináší chov norimberské bagdety zdaleka tolik problémů, jak bychom při její atraktivnosti asi předpokládali. Norimberské bagdety jsou obecně považovány za dobré rodiče, kteří přes svůj impozantní zobák nepotřebují chůvy. Jsou to ovšem velcí holubi, kteří mají určité nároky na prostor - potřebují prostorný holubník s budníky a hnízdy odpovídající velikosti a prostornou venkovní voliéru. Let není jejich silnou stránkou. Chovat je dohromady s jinými holuby se nedoporučuje.

 U nás, v neposlední řadě i proto, že české holubářství preferovalo vždy užitkovost před vysloveně sportovními plemeny, norimberská bagdeta většího rozšíření nikdy nedosáhla. Na straně druhé však vždy byla, zpravidla v sedlaté kresbě, na našich výstavách zastoupena, v každé době se našli 2-3 chovatelé, kteří dovedli ocenit jedinečnou krásu této nesporně nejatraktivnější z bagdet a chovali ji zpravidla na dobré úrovni. Dnešní doba přinesla, jak se zdá, i u nás nové oživení zájmu o tohoto přitažlivého a vysoce sportovního holuba, který se v poslední době objevuje na našich výstavách hned v celé řadě barevných a kresebných rázů, a to i přes vysoké pořizovací ceny chovného materiálu. Věřme, že i u nás se najdou chovatelé, nejen schopní ocenit její jedinečnou krásu, ale i ochotní vstoupit do soutěže v holubářské kategorii jedné z nejnáročnějších, a to jak finančně, tak i co do chovatelského umění. A věřme, že se nejen najdou, ale v tomto náročném chovu, vyžadujícím hodně snahy, umu, zkušeností a vytrvalosti budou úspěšní a norimberská bagdeta se stane trvale ozdobou našich výstav, jako je tomu všude ve světě.

Dr.Sylvestr Chrastil