Charakter a povahové vlastnosti
22. 10. 2006
Tři čarodějky ze Shakespearova Mackbeta už musely znát anglického buldoka,když prohlašovaly,že krásné je ošklivé a ošklivé je krásné.jsou to slova přesně vystihující jeho zjev.Všechno,co se u jiných plemen pokládá za hrubou chybu,je u něj žádoucí a typické.Je to snůška tělesných znaků,které všechny dohromady vytvářející zjev,otřásající každým,kdo ho spatří poprvé.
Když se však překoná první zarážající a překvapivý dojem,schledáme,že ta groteskní ošklivost je vlastně krásná a fascinující.Anglický Buldok je tak ošlivý,až je krásný.
Jeho minulost je vyplněna staletými zápasy a zbrocena jeho vlastní krví i krví jeho obětí.Za hrůznou minulost není však odpovědný on,nýbrž člověk,který mu určil těžký,nebezpačný a zlý úděl.
Vývoj buldoka sahá daleko zpět do starověku.Je pravděpodobným potomkem silných asijských psů-tibetské dogy,asyrského a babylonského válečného psa a psa molosského,po nichž zdědil odvahu,statečnost,neohroženost a bojechtivost.Vyšel ze stejných pramenů jako ostatní psi dogovitého typu.
Již římští spisovatelé potvrzují,že před začátkem našeho letopočtu zápasili psi z Británie v římských circích a arénách a že v soubojích s vekými divokými šelmami dosahovali větších úspěchů než psi molosští.Když římské legie dobyly Británie,zvýšila se potřeba těchto psů natolik,že byl ustanoven zvláštní zmocněnec,zvaný procurátor cynegii,jehož úkolem bylo tyto psy v Británii opatřovat a dodávat do hlavního města římského impéria.Římští vojáci používali těchto psů k hlídáni vojenských táborů,zvaných porta decuma,stejně tak staří Germáni,jimž vykonali cenné služby zvláště v bitvě u Vercelli,v niž byli Římané poraženi.Profesor dr.Alfred Nehring nazval celou skupinu těchto psů,předchůdců mastifů a buldoků,-Canis familiaries decumanus -Nehring,čili psi táboroví.Později byli nazváni aluanty,čímž byli mínění bojoví a také lovečtí psi.
/Findejs-Štěpanovský,Psi společenských plemen/
Když se však překoná první zarážající a překvapivý dojem,schledáme,že ta groteskní ošklivost je vlastně krásná a fascinující.Anglický Buldok je tak ošlivý,až je krásný.Jeho minulost je vyplněna staletými zápasy a zbrocena jeho vlastní krví i krví jeho obětí.Za hrůznou minulost není však odpovědný on,nýbrž člověk,který mu určil těžký,nebezpačný a zlý úděl.
Vývoj buldoka sahá daleko zpět do starověku.Je pravděpodobným potomkem silných asijských psů-tibetské dogy,asyrského a babylonského válečného psa a psa molosského,po nichž zdědil odvahu,statečnost,neohroženost a bojechtivost.Vyšel ze stejných pramenů jako ostatní psi dogovitého typu.
Již římští spisovatelé potvrzují,že před začátkem našeho letopočtu zápasili psi z Británie v římských circích a arénách a že v soubojích s vekými divokými šelmami dosahovali větších úspěchů než psi molosští.Když římské legie dobyly Británie,zvýšila se potřeba těchto psů natolik,že byl ustanoven zvláštní zmocněnec,zvaný procurátor cynegii,jehož úkolem bylo tyto psy v Británii opatřovat a dodávat do hlavního města římského impéria.Římští vojáci používali těchto psů k hlídáni vojenských táborů,zvaných porta decuma,stejně tak staří Germáni,jimž vykonali cenné služby zvláště v bitvě u Vercelli,v niž byli Římané poraženi.Profesor dr.Alfred Nehring nazval celou skupinu těchto psů,předchůdců mastifů a buldoků,-Canis familiaries decumanus -Nehring,čili psi táboroví.Později byli nazváni aluanty,čímž byli mínění bojoví a také lovečtí psi.
/Findejs-Štěpanovský,Psi společenských plemen/
Náhledy fotografií ze složky Anglický Buldok
